Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prosinec bývá z pohledu vydávání nových alb spíš takovým vyklusáváním a přípravou na další sezónu. Především zaběhlé a známější kapely vypouští svá díla raději až začátkem roku, než během ve velké části světa hektickém předvánočním a vánočním období. Prosincový přehled proto možná neobsahuje nějaká zvučná jména, přesto se objevilo několik zajímavých počinů z části patřících k drsnějším odnožím metalové hudby. Příkladem budiž recenzované dílo post-blackmetalových WOODS OF DESOLATION - The Falling Tide a obhroublý doom Holanďanů GAVRAN - Indistinct Beacon. Ale za pár slov stojí i brutální death floridských WITHERED THRONE, energický deathcore Italů DESPITE EXILE nebo Švédové SOULDRAINER, kteří svůj death metal louhují ze severských stylových tradic. Nutno ale vyvažovat a tak se mrkneme i na něco odlehčenějšího, takže od "superskupiny" okolo Anthony Greena (CIRCA SURVIVE) doputujeme přes svéráznou finskou umělkyni RIOGHAN až k sólovce zpěváka švédských progrockerů PREHISTORIC ANIMALS. Nakonec byl tedy ten loňský prosinec celkem zajímavý.
Italové DESPITE EXILE si s vydáváním alb dávají slušně načas. Od minulé desky již uplynulo celých pět let, ale za sebe mohu prohlásit, že čekání se vyplatilo. Už minulé album "Relics" bylo slušné, servírovalo ale hodně tradičních metalcore riffů a melodií, které v kombinaci s dravostí a deathcore ostrostí sice působily silně a důrazně, přesto podléhaly jisté šablonovitosti. Na "Wound" jako by si ale právě na to dali DESPITE EXILE pozor a vyprodukovali album, kde se jim daří držet od klišé hodně daleko a kde v jejich hudbě převládl technicky perfektně zvládnutý death/deathcore s výpady až do djentu. Samozřejmě skupina nezapomíná ani na melodie a vstřícnější postupy viz. třeba "A Pale Glimmer Of Light" s melodickým chórem. První polovina alba je přímo napěchovaná silnými skladbami, které nedají vydechnout. Ke konci desky sice napětí lehce ustupuje, ale i přesto je "Wound" albem, na kterém se Italům podařilo plně využít potenciál svého energického přístupu a temperament ze skladeb přímo stříká.
Self-released / 2. prosince 2022
THE SOUND OF ANIMALS FIGHTING - Apeshit (EP)
V prvním desetiletí po miléniu byl THE SOUND OF ANIMALS FIGHTING experiment či tak trochu úlet, ve kterém si celý zástup hudebníků ventiloval své výstřední úchylky, na jejichž realizaci nebylo místo v jejich domovských kapelách nebo nenašli dost odvahy zařadit je na svá sólová alba. Na vyjmenování ani části není dost místa, tak jen namátkou zpěvák Craig Owens (CHOIDOS), kytarista Matthew Embree a bubeník Christopher Tsagakis (oba RX BANDITS), ale hlavně Anthony Green (CIRCA SURVIVE) se svým specifickým vokálním projevem. Dvě desky, EP a živák nabízely značně extravagantní pohled na alternativní rockovou hudbu. Po dlouhé odmlce se projekt koncem roku 2022 nečekaně ohlásil alespoň v podobě EP "Apeshit" a tak trochu překvapil svou umírněnou a líbivou formou. Najednou to už není výstřední, ale jen trochu zvláštní sbírka různorodých forem moderní post hardcore hudby od ostrých uječených poloh až po jemnou elektronikou formovanou baladu. I tak, nebo možná právě proto, je to zajímavá kolekce, která stojí za poslech.
Born Losers Records / 8. prosince 2022
WITHERED THRONE - Enantiodromia
Závěrem roku se kromě zřejmě již tradičních vánočních alb vyrojilo i dost zajímavých počinů z té drsnější oblasti metalové scény. Alespoň ke mě se jich dostalo až neobvykle hodně. Jedním ze skutečně vydařených kousků je debutové album floridských WITHERED THRONE. Ale zde je třeba neřešit ono "debutové", neboť přes fakt, že se jedná o prvotinu skupiny, je to především dílo souhrnu zkušených hudebníků, kteří si již obrousili hrany v dalších kapelách. "Enantiodromia" tak nabízí vyzrálý materiál, jehož základem je technický death metal prezentovaný hezky v tempu, místy ostrou rytmikou hnaný přímo do úprku a vyšperkovaný výborným vokálem, jenž rezonuje v těch správných hrubých polohách a přitom je dostatečně tvárný a variabilní, aby občasně přecházel až do blackových vřískotů. Ostatně ani samotná hudba se nedrží jen jednoho mustru, nebrání se melodickým sólům a atmosféričtějším prvkům. Album přes svou ostrost plyne až neuvěřitelně příjemně. Jedno z velkých překvapení konce roku 2022.
Self-released / 9. prosince 2022
RIOGHAN - Different Kinds Of Losses
Jenni Perämäki, alias Rioghan Darcy, finská umělkyně, básnířka a textařka si pro svou hudební kariéru vybrala perfektní spojence, multiinstrumentalistu Teemu Liekkala (kytary, basa, klávesy a saxofon) a bubeníka Valtteriho Revonkorpiho. Když k tomu přidáme účast Jonase Renkseho (KATATONIA), který přidal klávesy a kytarové sólo, a Einara Solberga z LEPROUS, začne se pomalu skládat obrázek hudby, kterou RIOGHAN na debutovém albu nabízí. V podstatě máme čest s velmi pestrým mixem rock/metalových žánrů, který samotná Rioghan označuje jako "alternativní metalový binec od milovníka gothic a prog metalu". Samozřejmě trochu přehání, žádný nepořádek to není, naopak jsou skladby hezky učesané a často poprockově přívětivé, přesto však dokáží i pěkně podrápat a ve výsledku to tam vlastně všechno je. Gothicrocková rozechvělost, trocha té progrese a i metalové vlivy se najdou, obzvláště ve chvílích, když tahle zpěvačka svůj milý hlásek překlopí do ostřejšího řevu. Na přesycené hudební scéně je pro mě RIOGHAN velmi svěží a osobitý objev.
Inverse Records / 9. prosince 2022
SOULDRAINER – Departure
Čtvrté album SOULDRAINER jakoby šlo až na dřeň deathmetalové klasiky severské školy. Švédové ještě více zdůraznili svůj přístup založený na robustních riffech a typický growling Marcuse Edvardssona nabral hlubší, chrčivější tón, který nad valivou důrazností riffů rotuje s typickou recitační melodikou. Po delší odmlce tak skupina nejen navázala na své starší desky, ale zdánlivě podniká výlet až ke kořenům brutálně melodického death metalu. Hrubé kytary s doplňkem hutných basových linek tak tvoří bublající povědomé struktury, které občasně připomenou staré AT THE GATES, dokonce i neurvalce CARCASS, nebo ještě lépe Holanďany GOREFEST v jejich vrcholné deathmetalové formě. Na mysli mám samozřejmě album "Erase" (1994). Tyto inspirace vylézají na povrch třeba v dunivé "Departure" nebo rozmáchlé "Rats Of the International Race". I Marcusův vokál jako by byl novodobou reinkarnací specifické barvy hlasu Jan-Chrise de Koeijera. Je příjemné slyšet, jak je tento styl nadčasový a funguje i dnes.
Black Lion Records / 9. prosince 2022
STEFAN ALTZAR - An Independent Country Girl On A Sugar Rush
Leader švédských progrockerů PREHISTORIC ANIMALS se na své sólovce jeví jako mistrný fabulátor, který se nám snaží namluvit, že jeho invence nezná hranic a je v mnohotvárnosti svého projevu snad neomezený. Za tím vším ale není nic jiného, než až nepokrytě prezentované "krádeže", inspirace posbírané po celém rock i pop světě si uzpůsobuje a mixuje takovým způsobem, že je to až neuvěřitelné. Ale hlavně je fascinující dokonalé provedení a přesvědčivost s jakou nám servíruje rocková klišé, aniž by to znělo hloupě. A tak už od úvodního klávesového motivu jakoby půjčeného z prvních desek BON JOVI musí člověk přemýšlet, kde už tohle vlastně slyšel? Nejkřiklavěji působí třeba skladba "The Spy, The Beast And The Virgin Mary", kde Stefan využívá povědomé harmonie, díky nimž je to skladba na míru šitá pro fiktivní další Bondovku. Na "I Haven't Heard A Good Song Since 1994" jako by zase zkřížil GREEN DAY s QUEEN. A dalo by se jistě pokračovat. Nicméně to, čím vyhrává, je provedení, které je dotažené a vyšperkované k dokonalosti. Velmi mnohotvárná a zábavná deska.
Self-released / 09. prosince 2022
GEMINII - Geminii (EP)
Jako takový bonus přihodím jednu zajímavost, kterou jsem nalezl na bandcampu zcela náhodou. Francouzská skupina GEMINII tam prezentuje své debutové EP a ohání se pojmy jako progresivní grunge nebo post-stoner. A ono to tam nakonec opravdu je. Jakási fúze hutné stonermetalové hrubosti s grunge melodikou a něco té progresivity se jim přiznat také dá. Čtyři skladby rychle odsýpají a přes určitou nepříjemnost ohledně zbytečně moc zkresleného vokálu (i když někomu to třeba bude k dané hudbě sedět) je to parádních dvacet minut, které za sebou zanechají napětí, nervozitu i chvějivý pocit silné emoční zpovědi, tak jak to měli v popisu práce velká jména grunge éry v dobách slávy tohoto stylu. Cobainovi by se to, myslím, líbilo.
Self-released / 19. prosince 2022
Jednou větou:
INDEPTH - Ancient Architects (Concreto Records / 1. prosince 2022) Progresivní death metal z Mexika? Ano, ano, a místy opravdu hodně dobrý.
COLLAGE - Over and Out (Mystic Production / 2. prosince 2022) Poláci COLLAGE plně těží z tradic již hodně staré formy progrocku ve stylu prvních desek MARILLION. A ono to i v dnešní době zní fajn a hlavně to tihle pánové opravdu umí, což zřejmě ví i Steve Rothery (kytarista zmíněných MARILLION), když jim na desce hostuje.
DESTRÖYER 666 - Never Surrender (Season Of Mist / 2. prosince 2022) Hejvík z Austrálie, snaha o údernost a sílu se trochu ztrácí v křečovitých citacích z pravěku heavymetalové historie.
MASSA NERA - Derramar | Querer | Borrar (Zegema Beach Records / 2. prosince 2022) MASSA NERA, to je jemná nadýchanost, kontrastující se syrovou screamo uřvaností, naléhavý hlas, který si zakládá na svém až protivném tónu oscilujícím v různých hardcore polohách. K tomu ještě techno-elektronika. Hůře stravitelné, ale výživné.
VEILBURNER - VLBNR (Transcending Obscurity / 2. prosince 2022) Týpek, co si říká Mephisto Deleterio, umí vytvořit zajímavou deathmetalovou řezničinu, Škoda, že úroveň kolísá a dostáváme i slabší výplně a zbytečně natahované pasáže, chtělo by to trochu prostříhat a bylo by to super.
THE DEPTH BENEATH US - The Depth Beneath Us (Diggers Factory / 2. prosince 2022) Instrumentální postrock s přesahy do shoegaze. Jedna z těch zajímavějších stylových variant.
AFTER LAPSE – Face The Storm (Frontiers Records / 9. prosince 2022) Tihle Španělé by možná rádi zněli nějak jako andorští PERSEFONE, ale zatím na to nemají. Přesto i s ohledem na skutečnost, že jde o debut, je to příjemný prog metal.
LIONHEART – Welcome To The West Coast III (Arising Empire / 9. prosince 2022) Dovršená trilogie od hardcore party z Kalifornie. Stylová klasika, nic objevného se nekoná, přesto to celkem fajn šlape.
ARCHE - Transitions (Transcending Obscurity Records / 16. prosince 2022) Finské duo nabízí ,hrubý doommetal, ve kterém spojují atmosférickou rozvláčnost s drone rezonancemi.
LÒDZ - Moons and Hideaways (CRIMSON PRODUCTIONS / 16. prosince 2022) Postmetalová náladovka, Francouzi sází na atmosférickou produkci a celkem se jim daří hrát si s emocemi. Ale umí i hezky přitvrdit.
MISÞYRMING (MISTHYRMING) - Með hamri (Norma Evangelium Diaboli / 16. prosince 2022) Deska, která zaujala část našich redakčních žroutů black metalu, viz. shoutbox kolegy Reapera, plus vynesu ven z redakčného fóra citace dalšího nejmenovaného: "Je to krásný námrd, žeru tu old school hoblovačku "Engin vorkunn" s BURZUM klávesami, závěr alba též čarokrásně uhrančivý".
ROTTEN COFFIN – The Agony In Slumber (Bitter Loss Records / 16. prosince 2022) Další z vydařených deathmetalových flákot. Portugalská parta to hrne dostatečně drsně, přitom čitelně a s dávkou slušně zvládnutých technických fines.
SATANIC WARMASTER - Aamongandr (Werewolf Records / 30. prosince 2022) Výpravný black metal jedoucí jako cirkulárka, nedáš pozor, a máš ho pod kůží.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
Hvězda za rok třicetiletých Jezdců jakoby po druhém dechu na albu "Der Rote Reiter" (2017) znovu začínala blednout. Po ukrutné nudě z divného alba "The Divine Horsemen" (2021) je toto EP už druhou studiovou nahrávkou, ale stále se neděje nic vzrušujícího.